11 Nebe prší

Nebe prší, hvězdy zhasly,
kosti bohů Země v ní se třesou.
V záři Slunce oheň lidí zháší,
tíhu Země v rukách pilíře nesou.
Dechem Slunce mraky sráží
na trůn světla, bdí za temnotou.

Hvězdy mlčí, když se na trůn snáší,
ten, kdo se živí bohy z nekonečna.
Kapky krve moře noci kalí,
poslové rychlí jako stíny těla.
V Zemi není, sídlí na povrchu,
se Sluncem hlučně přichází.

Prošel obě nebe, oba břehy,
pozřel plíce nasycených.
Kouzelná moc dlí v jeho břiše,
v horizontu Pána celých.
Kosti stříbro, nohy zlato,
vlasy jeho jako kámen lazulový.

Zlaté vlasy Slunce tíží,
horizont tmy je zaplétá.
Říše těla ke zkáze míří.
Očištěný okem Rea.
Jako vítr do nebe vchází,
dvěma holubicemi oblétán.

Nebe prší, hvězdy zhasly,
kosti bohů Země v ní se třesou.
V záři Slunce oheň lidí zháší,
tíhu Země v rukách pilíře nesou.
Nebe prší, hvězdy zhasly,
kapky krve moře noci kalí.