7 Paní Zima

Paní Zima na saních
spícím krajem se prohání.
Krásná v bílém a sama
kráčí tmou a spanilou chůzí
do oken času mrazem kreslí,
snáší se k zemi ve vločkách.

Ta nádherná, mrazivá, ledová
paní Zima na prahu noci nejhlubší.
Spí, zpívá s kapkama a vločkama,
teď zpívá v kouzle mrazu,
zpívá s vločkama, paní Zima, opilá tmou
po bílých pláních se prohání.

S větrem závodí a v závějích,
s meluzínou za komíny, v zrcadle světla,
stromy holé do krajky mrazu odívá.
S větrem závodí a na saních,
zimu povznáší, v tichu a potají,
mrazivou holí všeho se dotýká,
srdce zkamenělé, víš.